Kapitola 1

Kapitola 1

Bejt v dnešní době molekula toluenu rozhodně není žádná výhra, to vám teda povídám. Kamarádi z vedlejšího barelu skončili jako uhlí, prej po nějakým nevydařeným pokusu. Když vás spálej na uhel, asi vám to pěkně zkazí odpoledne. Mýho nejlepšího kámoše, ještě z dehtu zas nalili, aby odmastil nějakej sajrajt. Slyšel jsem, že v thajskejch nevěstincích jsou i horší zaměstnání, ale nabeton to nikdo neví. Skončil pak prej kdesi v čističce odpadních vod, kde ho snad naoxidovaly bakterie, nebo tak něco, nic moc osud pro největšího fešáka ze třídy, to asi uznáte. Když se náhodou nedostanete do barelu v laboratoři, jako já, tak vás nalejou do ředidla a děláte posluhovače nějaký barvě nebo laku. To jsou pěkný parchanti, tihle naleštění frajírci, to vám povídám, ani solvatovat se pořádně nenechaj, a je s nima na všech těch střechách, okapech a kapotách pěkný vedro. To se pak člověk vypaří, jakmile má příležitost. Nebo vás vyčichá nějakej feťák. V mozku jsem teda ještě nebyl. Ale v mozku feťáka to bude asi o hodně horší než v Havajským plážovým baru. Nebo z Vás krystalizujou pervitin a pak žijete celej život s pocitem, že jste nějakýmu vrtákovi zkazili život. Ne děkuji. Teda, že bych se teda něčeho bál. Jsem molekula číslo 252 516 111 501, ale všichni mi říkaj Arnie. Nejdrsnější molekula z tohohle barelu.

  •