Kapitola 4

Kapitola 4

Kluci spekulujou, proč tu jsme, ale mě to je jedno. Prej je divný, kolik v sobě máme energie, a že nijak nereagujeme. Mě to divný nepřijde, kdysi dávno v kamenným uhlí, ještě než jsem byl molekula toluenu, to bylo taky tak. Já si myslím, že jsou paranoidní. Přece není možný, abysme pořád byli jenom zneužívaný, třeba ty lidi zas takoví nejsou. Třeba nás nanitrovali, schovali do klídku, ať si tu jen tak žijeme. Třeba schováváme nějakou informaci. Slyšel jsem o spoustě molekul, co to dělají. To jsi pak pěkně v klidu, hejčkaj tě a hlavně nikdo nechce, aby se ti cokoli stalo. Na stáří se trošku zoxiduješ a pak tě hoděj na skládku, když máš štěstí, ještě než tě něco metabolizuje, nebo rozloží, podíváš se i do moře nebo do přírody, uvidíš svět. Rozhodně lepší, než skončit jako obchodní cestující.

Zase se něco děje. Vibrace napovídaj, že buď nás někam převážej, nebo jsme spadli do bublinkový koupele. Kluci říkaj, že to nebude dobrý, že všichni půjdem do plynu. Když tak o tom přemejšlím, rozhodně bych pustil trochu páry, jsem nějakej nabuzeném, ty nitroskupiny na mě vibrujou jak třásně na sukni exotický tanečnice. Začíná tu bejt nějaký horko a hipík by řek, že virace záčínaj bejt nechutný. Myslím, že to bude… BUM.

  •