Idea univerzity, soubor číslo 12 – Trialog I, II a III

Autor: Jan Nálepa
Rok vzniku: 2013 – 2014
Počet děl:
Trialog I – série černobílých komiksových tisků
Trialog II – série černobílých komiksových tisků
Trialog III – série černobílých komiksových tisků
Technika: kresba, počítačová grafika, počitač. animace
Umístění: KTV UPa, viz fotodokumentace

Texty: autor, historik umění, přírodovědec, filosof

Komiks jako narativní forma, která je během procesu tvorby, na rozdíl od filmu, limitovaná prakticky jen obrazotvorností a řemeslnou zručností autorů a k fantastickým motivům docela přirozeně tíhne. Vždyť je to vlastně lákavé, vymýšlet a kreslit věci, které nikdy neexistovaly a přitom působí efektně, opojně cize, svobodně i nedostupně, fantaskně a mnohdy až surrealisticky.¨Pro mě od dětství byly komiksový hrdinové symboly správných postoji, učil jsem se na nich rozlišovat dobro a zlo, jsou příklady kladných hrdinů, které nesou informace, které do nich vložili jiní lidé a kterým jsem rozuměl a spoluvytvářely můj žebříček hodnot.
Jan Nálepa, vizuální umělec

Napříč dějinami umění se formuje a vyvíjí princip apropriace. Můžeme se s ním setkat na různých úrovních v mnoha podobách nejenom v umění, ale i každodenním životě. Proces je s člověkem ve vztahu od naprostého počátku lidské existence. Nic nebylo vytvořeno od nuly, tedy „ex nihilo“ . Systém apropriace představuje užití přivlastněného elementu k produkci něčeho nového. Nedotknutelná záležitost, jejíž vlastností je fakt, že vzniklé dílo či práce, uvádí v novém kontextu to, co si přivlastnilo. Díky tomu dochází k vytváření individuálního vztahu nebo nových vzájemných vztahů a transformací, při produkci něčeho nového.V současném uměleckém provozu se stále více setkáváme s projekty, zabývajícími se různými způsoby osvojení, většinou se jedná o sofistikované podoby tohoto typu produkce, umělci pracují s uměleckými díly, které již obíhají na kulturním trhu, tj. nesou informace, které do nich vložili jiní lidé.“ Tento proces nabírá na síle v prostředí vizuálního umění především od devadesátých letech dvacátého století a stal se kvalifikovaným principem pro projekt Idea univerzity.
A. Prokopová, chemik, kurátor,

Komiksy jsou jednoznačně výzva pro takovéto myšlenky. Jules Verne kdysi prohlásil, že vše, co si dokážeme představit, dokáže někdo uskutečnit. Někteří moderní filosofové zacházejí prodloužení této myšlenky ještě dále, až k picassovskému: „Vše, co si představujete, je realita.“ Komiksy jsou jednoznačně výzva pro takovéto myšlenky. Vesměs nám představují svět, který je natolik fantastický, že v něm ani neplatí (fyzikální i jiné) zákony pro svět, který nás obklopuje. Nelze ovšem říci, že nemají kontakt s realitou. Autoři často pouze poukazují vědomě či nevědomě na problémy, které vidí kolem sebe a ad absurdum dovádějí nápady, které někdo praktičtější může někdy dovést k realitě.
Daniel Cvejn, chemik

Etika a komiksoví superhrdinové Komiksový superhrdina je obdivuhodný, chytrý a krásný. Máme ho rádi, ztotožňujeme se s ním, pro mnohé představuje určitý vzor. I když má stinné stránky, víme, že je to v hloubi duše dobrý člověk a jeho chyby ho jen činí více lidským a nám bližším. V čem se ale liší od hrdiny či hrdinky románu, divadelní hry či filmu? Přirozeně tím, že je „super-“: hrdina vybavený nadstandardními schopnostmi, které z něj dělají jakéhosi nadčlověka obdařeného velkou silou a mocí. Tato síla a moc je na rozdíl od kouzel a magie, které vidíme v tradičních pohádkách, většinou fyzického charakteru: typickým superhrdinou je superbojovník a typickým úkolem je přemoci zlo.
Mohli bychom začít s moralistní úvahou, jestli zlo, proti němuž lze bojovat fyzickou silou, je zlo zajímavé a jestli vlastně i dobro představované superhrdinou není dobro jaksi pohádkové. Ale to bychom se minuli s prvotním smyslem komiksu, kterým je především radost plynoucí z prožitého dobrodružství. Položme si tedy jinou otázku: Proč by nemohl existovat komiks, jehož hrdinou by byl člověk veskrze zlý: egoistický, mocichtivý, násilnický či krutý? Proč nemůžeme s požitkem sledovat dobrodružství superhrdiny, jehož cílem je zotročit lidstvo nebo vytvořit stroj na týrání lidí? To je otázka, při níž filosof – etik zpozorní a začne brousit tužku.
Kamila Pacovská, filosof

Komiksy – řeč obrazů a její magie. Biblia pauperum – obrázky jsou Bible chudých, pomyslel si v 6. Století Řehoř Veliký. Přiblížíme náboženský ritus davu. Jenže řeč obrazů a její magie byla silnější, než si přál klér. Zbytečné a marné již bylo všechno úsilí obrazoborectví následujících století. Vyprávění obrazem už nebylo možno potlačit. Na prahu 21. století jsme společnost spektáklu, mysl je ovládaná obrazy. Avšak obraz má moc, které se lze zmocnit a zhmotňovat vlastní vize. A třeba právě prostřednictvím komiksu se můžeme na chvíli osvobodit od moci vnucených obrazů a konečně začít snít o dramatech lásky a hrdinské vzpoury. Budoucí války?
Válka je, podle některých, pokračováním politiky jinými prostředky. Možná je i pokračováním ekonomiky jinými prostředky. Když se zadrhne ta spotřební, mocní a bohatí mají zájem přeřadit na ekonomiku válečnou. Korporace politiky a byznysu ovládají populaci, jejíž vědomí je syceno vznešenými ideály a nenávistí k „těm druhým“. Mysl ovládaná tímto falešným vědomím chápe válku jako boj dobra proti zlu. Jsou vyznamenáváni a oslavováni jako hrdinové. Každá armáda se domnívá mít dobro na své straně. V pravdě zástupné důvody k věčné válce skvěle slouží k ovládání mas. Chudinu je nejlepší ubytovat v zákopech, je to určitě nejlevnější. Je přeci rozumné v bitvách redukovat její počty. Válka je šoková doktrína. Válka bude věčná, dokud budeme věřit, že stojíme proti sobě, a dokud se zlo oligarchů bude skrývat za obětním beránkem těch našich údajných nepřátel krčících se v protějších zákopech. Válku může ukončit jedině revoluce. Běžte a odmítněte ty falešné důvody a pozdvihněte se v hněvu proti lhářům, inscenátorům věčné války. A ukažte jim cestu. Lidstvo nemusí čekat na válku. Může totiž směřovat i „k věčnému míru“ (I. Kant).
V hájemství dětské fantazie. – Svět z pohledu dítěte není jen bezstarostný. Sotva si uvědomí vlastní já a radostně si pohrává s myšlenkou vlastní všemocnosti, střetává se se zákazy „NESMÍŠ!!!“. Střetává se s mocí jazyka, s mocí autority, s mocí času. ČAS! Žijeme v moci bankovního času, skrze čas měří naši produktivitu. Už jsme si zvykli. Ale dítě cítí, že něco není v pořádku, chce zastavit čas. Sní o své neomezené moci, chce se stát pánem času….
Anebo…dokáže zapomenout na svět, osvobodit se prostřednictvím vlastních snů. Vždyť krajina fantazie je rozlehlá a plná neznámých krás. Co všechno tam čeká? Jen se jich dotknout, projít na druhou stranu, do světa nekonečné touhy… Ale dítě je malé a vždy je tu nějaký velký druhý, jenž ho násilím vytrhne ze sna. „JE KONEC, MUSÍME JÍT!“ A to je ten důvod, proč děti odcházejí z kolotoče vždycky s pláčem a proč cítí hněv vůči rodičům. Jsou jejich překážkou v cestě do nejkrásnějších možných světů…
Eros a Thanatos – The Cosmic Epos – Vesmír se může stát projekčním plátnem erotických fantazií. Může být imaginárním místem pro fantasmagorickou „misi lásky“. Ta je v pravdě však perverzním snem, v němž si autor přičítá roli nadřazeného návštěvníka z vesmíru, posla nebes, který založí civilizaci na planetě zemi. Dänikenovské blouznění se snoubí s pochybnou biomocenskou ambicí stát se pány nad životem a smrtí.
Oproti tomu opravdová touha je nekonečná jako vesmír sám. A vesmír, vábení i děs z jeho hlubin se může změnit ve scenérii tragické lásky. Neslyšná hudba krystalů. Milovat k smrti. Zemřít pro lásku je jejím nejvyšším vyjádřením.
Martina Vítková, historik umění

Etika v komixu Kdo jsme, odkud pocházíme a kam jdeme. -Když francouzský filozof Georges Lipovetsky tvrdí, že Jednadvacáté století bude etické, nebo nebude vůbec, zatím to na polepšení lidstva moc nevypadá. Možná spíše na tu druhou možnost. Přesto se etikou, včetně jejího problematizování, zabývají nejen profesionální filozofové, ale i autoři komixů čerpající z popkultury. V posledních 30 letech do idylické krásy české krajiny ala Dalskabáty a Babobřesky vtrhly akční filmy. Něco nám muselo chybět, když jsme svět nemluvných hláškujících svalovců tak dokonale přijali. Byť je pravým českým heroem Švejk a Cimrman, po tom skutečném hrdinovi zjevně tajně toužíme. Tahle touha po zachránci je podstatou mýtu o Blanických rytířích, ale je také absurdním dramatem ve stylu Čekání na Godota.
Adorno nazval etiku smutnou vědou na rozdíl od Nietzscheovy radostné vědy. Etika se týká oblasti učení o správném životě. V nejlepším případě si dovoluje kusé aforistické reflexe z poškozeného života. U Habermase jsou etické otázky, které se týkají vlastního života a smrti, spřízněny s otázkami identity : jak máme samy sebe chápat, kdo jsme a kým chceme být. Nicméně filozofické teorie (když vyloučíme Boha) na otázku, proč vůbec máme být morální, zůstávají dlužny odpověď. Kierkegaard považuje zdařilý život za schopnost být sám sebou. Ale komixy a dobrodružné příběhy nám ukazují, jak je důležité občas ze sama sebe vykročit a klidně se hrdinou stát.
Etika a s ní spojená budoucnost lidstva je tím nejdůležitějším komixovým tématem. V obrázcích s bublinami se projevuje vliv japonského manga, temných příběhů, emo-cionálních skutečností, ale i sociálního obratu umění. Snad už jen v komixu lze vyprávět Velký příběh. A jen komix má právo poučovat: V této formě vyšly vědecké publikace i nové pohledy na staré mýty, například Oidipus Rex. Komix odráží politické události – Persepolis, Palestina, Gaza… Maus Arta Spiegelmana a jeho vyjádření traumatických zážitků z druhé světové války bude nepochybně patřit mezi povinnou četbu. Komix nezjednodušuje, spíše stylizuje a převádí složité obsahy do dialogů, scén a nápovědí. Přes dobrodružný a supernaturální příběh (Watchmen) dokáže sdělit o současné době mnohé velmi podstatné až alarmující věci. Ukazuje se, že právě tento způsob sdělení nahradil mnohé v minulosti vlivné formy vyprávění, včetně eposu. I když orální svět slepého vypravěče je dávno minulostí, stále platí, že příběhy učí člověka žít.
Martina Vítková, historik umění

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

  •