Idea univerzity, soubor číslo 9 – Konverze asociací I a II, artCHEMO

Instalace: Konverze asociací I a II

Autor: Miroslav Hoza
Rok vzniku: 2013- 2014
Počet děl :
Konverze asociací I – 3 velkoformátové tisky, 3 malé tisky
Konverze asociací II – 3 x video
Technika: digitálně upravená fotografie, počítačová animace
Umístění: FCHT UPa

Instalace: artCHEMO II a III

Autor: Petr Moško
Rok vzniku: 2013- 2014
Počet děl:
ART chemo II – 3 malé tisky a video
ART chemo III – 3 velkoplošné tisky
Technika: počítačová animace
Umístění: FCHT UPa

Texty: autoři, historik umění/vědec, přírodovědec, filosof

Konverze asociací I a II je soubor fotografií a videí, který se zaměřil na symboly a rituály chemie. Představuje záznamy z Fakultě chemicko – technologické Univerzity Pardubice která vznikla postupně v průběhu seminářů a workschopů IU. Přináší pohled do prostředí laboratoří, kde vědecký výzkum a experimenty vedou k novým objevům a novým technologiím, které stojí u proměny tváře společnosti 21. století. Fotografie jsou součtem tvůrčí invence a rychlosti prstu na spoušti fotoaparátu a v této souhře dokáží zachytit kouzlo okamžiku, hru světla na chemickém skle, jeho čistý půvab – estetiku, jako symbol chemie. Miroslav Hoza , autor, fotograf

Artchemo II a III rituály a symboly, kde není skutečnost, není abstrakce. Zdánlivě formální změna či popření skutečnosti přináší osvobození v interpretaci.
Petr Moško, autor

Pokud existuje nějaký obecně pojmenovatelný společný rys vědy a umění, je to úkol dívat se na věci běžné v každodenním životě z odlišných perspektiv, než je vnímáme. Umělci Petr Moško a Miroslav Hoza nám dávají nahlédnout do prostředí chemické laboratoře pohledem, který je chemikovi cizí, protože věci, které tam vidí, mu již zevšedněly a nebere je jako něco zvláštního. Tento pohled může být svým způsobem dráždivý, inspirující i fascinující.
Moško: Umění chemie je obecně vnímáno spíše jako umění chemii „dělat“, provádět a navrhovat různé analýzy popřípadě syntézy. Toto slovo odkazuje na doby, kdy chemie byla ještě alchymií, ježto uměním byla mnohem více, než vědou. Petr Moško alchymisticky extrahuje genia loci z laboratoře, která je dlouho používána, pomocí popartové stylizace fotografií. Tak trochu tím dává vzpomenout na alchymistické počátky chemie, kdy bylo celé její umění také jaksi rozmazané v nezvyklých barvách a v jakési mlze.
Chemické sklo je pro chemika něco jako fanka nebo lžíce pro zedníka. Jsou to nástroje, které každý den užívá a ani si neuvědomuje, že by se v nich mohlo skrývat cosi uměleckého, překvapivého nebo krásného.
Umístění výstavy umělecky zpracovávající fotografie chemického skla právě na chemickou fakultu, do prostředí, kde se vyskytují spíše lidé, co mají k chemickému sklu spíše profesionální, než obdivný vztah, je potřebnou připomínkou toho, že pro spoustu lidí nemá prostředí chemie punc každodenního rituálu, ale je to tajemný svět plný záhadných a svým způsobem krásných předmětů. Hoza zanechal tuto stopu chemického symbolu a rituálu v barevné i klasické černobílé fotografii a videích.
Daniel Cvejn, přírodovědec

Symboly a rituály. Symbol odkazuje vždy za sebe k čemusi skutečnějšímu než je sám symbol. Je podobenstvím. Prostřednictvím symbolů se nejen snáze orientujeme ve světě, ale současně je pro nás oblast symbolů výrazem toho, že skutečnost je mnohovrstevnatá, mnohomluvná, a tím i tajemná. Symbol je výrazem komunikace, sdílení, a v tomto smyslu je mu cizí izolovanost; podobně věda se neobejde bez sdílení, vzájemné kritiky a uznání. Naopak v pouhé izolovanosti a bez vystavení se kritice se může snad stát pavědou. Badatelské instrumenty zachycené na fotografiích nejsou jen tím, čím se bezprostředně ukazují, totiž zkumavkou, či potrubím; odkazují nejen právě k přísné vědecké metodologii, k tradici vědeckého poznávání, k objevům, které chemii provázejí, a které prostupují stále více naši každodennost, ale také vyjevují vždy určitý umělecký potenciál. Právě umění propůjčuje těmto užitečným vědeckým nástrojům charakter ryzí neužitečnosti, distance od vědeckého provozu. Ke svobodě pohledu náleží i to, že pro mnohé mohou zůstat tyto předměty pouhými fragmenty světa chemie, které jsou pohlceny sami v sobě a neodkazují již za sebe. Svět, který nám tyto předměty dokáží zpřítomnit, tak vypovídá především o nás jako divácích – ať už vědecky či laicky zaujatých, nebo nezúčastněně lhostejných.
Aleš Prázný, filozof

Fotografie a chemické rituály. Rituály jsou veřejné události s danými pravidly. Rituály jsou prostředky, které využívá každá kultura na světě. I když si pod pojmem rituál představujeme tmářské pověry: stříhání vlasů, obřízku, tetování nebo čarodějnictví, ve vědě existují také: vymývání kádinek, úzkostlivé zachovávání čistoty, opakované stále stejné pohyby, ergonomicky vypočítané zacházení s pipetou po tisícím použití. Přesně dodržený postup je pro vědce důkazem: udělal jsem to správně, postup byl stejný jako vždycky a to je potvrzením nového objevu nebo vyvrácením starých hypotéz. Za rituály stojí legitimizace moci, rituál je sociální aspekt náboženství, předepsanými a dodržovanými společnými úkony se víra stává záležitostí společenství. Rituál je naplánované předvedení, díky němuž se realizuje přechod od běžného každodenního života k jinému vyššímu kontextu. V našem životě se potkáváme s přechodovými rituály, kalendářními a vzpomínkovými rituály, s rituály působení trýzně, s postními rituály a samozřejmě rituály politickými. Rituál může být čištění zubů i pečení kapra na vánoce, stejně jako volba do sněmovny nebo novoroční projev prezidenta. Rituály nesou a udržují ideologii, poskytují lidem silné emoční prožitky, viz třeba kladení věnců na hroby, proslovy a vojenské fanfáry nebo slavnostní přípitek. Typickým přechodovým rituálem je první den ve škole, svatba nebo události spojené s povýšením. Rituál a symbol je záležitost společnosti i jednotlivce, dává životu jeho cenu a důstojnost, hlubší význam než je pouhé přežití. Díky rituálu život člověka není nudný, absurdní a zoufalý. Vzpomeňte si na Knoflíkáře a postavu psychologa. Některým rituálům jsme si zvykli říkat konvence, pravidla etiketa nebo metodika, ale v zásadě jde o totéž. Ale fotograf Miroslav Hoza tuto původní černobílou jednoduchost úmyslně překračují. Přestože v černobílé dokáží famózně zachytit svět laboratorního skla a ducha chemických starých laboratoří, tuto svoji schopnost považují za řemeslo. Vstup do světa umění vidí v postprodukčních úpravách surových fotografií. Manipulací záběru ve photoshopu estetizují viděné a posouvají ho směrem k zvýšené poetizaci či pop-artizaci. Ale poezie je v černobílé škále víc než dost.. Martina Vítková, historik umění

Symboly a rituály. Základ slova rituál pochází z latinského ritualis, což znamená obřadný, jedná se o způsob chování a předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny, založený na tradičních pravidlech, která jsou předávána nejčastěji mezigeneračně. Díky své opakovatelnosti slouží rituál k upevnění společenské organizace a norem. Nezáleží však na tom, zda se bavíme v rovině racionální, či náboženské. Rituály jsou součástí kultů, náboženství a neméně tak správné laboratorní praxe (nejen § 17 odst. 2 a § 20 odst. 6 zákona č. 350/2011 Sb.). Psychologickou funkcí náboženského rituálu je podpora a posílení náboženského a
sociálního cítění. Z toho důvodu, že je rituál společenský, účastníci se navzájem ujišťují, že patří k jedné skupině, mohou se na sebe vzájemně spolehnout a nikdo je nepíchne, nikdo jim nic neštípne a ani jim nikdo nic a nikoho nepřeřízne. A my, vědci? Věřte, že se na data, která jsou publikována v odborných časopisech
potřebujeme spoléhat víc než, že nás z toho, po obětování patřičného množství koz, některý ze zodpovědných Bohů vyseká. A že data, která prošla před jejich publikováním nejedním oponentským řízením a spoustou úprav, byla vytvořena tak, aby bylo možno, za předpokladu dodržení publikovaných podmínek, výsledky reprodukovat v jakékoli jiné laboratoři po celém světě. Nechci býti kverulant , to ne, velice dobře si uvědomuji, že tanec deště taky nefunguje na 95% ± 5% RSD. A to, že světové kapacity, dovolím si říci, každého špičkového vědeckého institutu, publikují nereprodukovatelná data z důvodu nedodržení rituálu správné praxe (rozuměj „know-how nepustím“) mě už také znepokojuje podstatně méně, jelikož vím, že dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku nebo po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří bližnímu, není správné (Mojžíš a kol., 13. století př. n. l.) a je v této společnosti řadou let upevněné a ritualizované. Rituály plní ve značné míře i funkci integrační. Schopnost provádět stejné úkony jako ti, k nimž bytost vzhlíží, může člověka povznést na jejich úroveň. Bytost je poté společností přijata a je jí umožněno nebýt individualitou, ale podílet se na společném působení celku. Jinými slovy, platit nájem a nepálit rámy oken, která nejsou má, posouvá společnost kupředu a umožňuje bezproblémové soužití lidí o takové hustotě, koncentraci a množství, které odpovídá množství nadkritickému, stejně jako je tomu u obohaceného uranu 235U. Problematika ritualizovaného chování a jednání je notně propírána v sociálních vědách. Na své si rozhodně přijde psychologie, sociologie, antropologie, etnologie a každému z témat bylo věnováno takové množství energie, času a obětí, že mohu klidně prohlásit: „není v silách jedince obsáhnout šíři lidské ritualizace“. Je na každém jednotlivci, čemu jeho srdce holduje, jak svět vidí, jak se k bytí staví a postaví. Rituály dávají lidem řád a řád je zřejmě věc, která je pro šťastné bytí a žití nepostradatelná. Počínaje ranní hygienou, přes páteční pivo s kamarády, ve vyhrocených a extrémních případech, každodenním tréninkem konče.
Jakub Opršal, chemik, toxikolog

Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.

  •