Kapitola 2

Kapitola 2

Tohle ráno ale rozhodně nezačalo dobře. Asi půl hodiny to s náma šplouchalo všude možně, až se z toho slabším povahám dělalo šoufl. Nálada mezi náma byla, jako když pohříbívaj hrobaře. Proslýchalo se, že prej jdeme do reakce. Ještě jsem tam nikdy nebyl, ale podle vyprávění to není místo, kam byste chtěli na nedělní vycházku. Já osobně nemám ve zvyku hroutit se hned z prvních náznaků problémů, ale nějak rychle došlo i na druhý náznaky, třetí náznaky a další problémy. To už pak jeden o psychickým kolapsu docela seriózně přemejšlí. Octli jsme se v nějaký baňce a pomalu jsem začínal litovat, že jsem nedostal hysterickej záchvat o chvilku dřív. Byly tu kyseliny, kam se podíváš. Prostředí je teda ještě míň přátelský, než pro černocha na srazu nacistickejch motorkářů. Nám nepolárním aromátům je obyčejně protonace docela jedno. Sbírka několika molů nejdršnějších týpků v chemickým světě, co se na tebe tvářej jako na středně propečenej stejk ti prostě jedno bejt nemůže. Jsou tu jak molekuly kyseliny dusičné, tak drsňáci z kyseliny sírové. Naživo teda vypadají drsnějc, odhodlanějc a nebezpečnějc, než ve všech těch vyprávěních za dlouhejch zimních večerů. Začíná tu být tak horko, že sauna člověku najednou přijde jako místo, kde by se rád trošku zchladil. A přihořívá. Všichni ti kyselí zmetci se tu rojí na každým kroku a jsou čím dál dotěrnější. Kušuj! To víš, že mě nenaprotonuješ.

  •