Kapitola 3

Kapitola 3

Ještě, že jsem s kyselinama nemísitelnej. Ale koukám, že jejich názor to tak úplně není. Atakujou nás, jak jen to jde. Jdi pryč! Sulfonovat se teda nenechám. Nech toho! Musím zdrhat. Támhle je nějaká plynová kapsle, když bych měl dost energie, tak do ní vytěkám a dostanu se odsud. Už jen kousíček. Ale ne to je bublina oxidu dusičitýho. Zpropadený radikálové. Chceš se prát? Tak pojď. Jsem si to myslel srabe. Drsnejm týpkům musíte ukázat, že jste drsnější, ale rozhodně je teda lepší nápad nepřijít s nima do styku. Musím pryč, proboha, musím pryč. Nebo to se mnou blbě dopadne. K hladině to půjde celkem snadno, je tam míň reaktivních částic. Ale ne, nitronia! Zkouším se schovat, ale je to jako chovávat se ve cvokhausu na samotce. Když se vás ti parchanti chytnou, tak už je ze sebe nesetřesete. Jsem jak kachna na vejcích. Motám se tu od čerta k ďáblu, ale žádná schovka, a únikových cest míň než veganů ve steakhousu. Všichni okolo už jsou Whelandovci. To se z Vás stane, než Vás se nanitrujete. Málokdo se z toho pak dostane a bude zas normální, teda aspoň tak normální, jako předtím. Molekula, Charlie (občanským jménem 252 516 181 254 – máme stejný křestní jméno), vedle mě už je donitrovanej. Prej to nic špatného není, říká, ať se tomu poddám. Nevím, jesli bych věřil upírovi, že je dobrej nápad přidat se k nim. Je nanitrovanej do prvního stupně, ale hezkej kluk teda vypadá jinak. Co chvíli jsem protonovanej a deprotonovanej, už to beru, jako když puberťákovi rašej beďary. A stejně tak mě to i štve. Vždycky, když jsem nabitej, jsem takovej nesvůj, ale zůstávám pozitivní. Nechápu soli. Jak to vydržej bejt iontový celej život. Bejt polární jak arktický medvědi prostě podle mě nikdo rozumnej nechce. A zas něco pozitivního se na mě sápe. Už jsem pěkně naštvanej a chci prát. Nitronium! Výborně, tak pojď se prát. Sakra, není to dobrý! Myslím, že už cítím protonaci v ortho-poloze…

Tak jsem povýšil z molekuly toulenu na molekulu trinitrotoluenu. Je to něco, jak když vás z pěveckého kroužku vezmou do státní opery. Pravdou je, že o toluenu se tolik písniček teda nezpívá. A já jsem TNT! Mohl jsem dopadnout mnohem hůř. Rozhodně je lepší být molekula TNT, než bejt ve tři ráno na karaoke. V krystalech je celkem pořádek a jeden tak nějak ví, kde je jeho místo. Je vidět, že i lidi z nás mají respekt a chovají se k nám tak, abysme se zbytečně nenaštvali. Nacpali nás do pěkný trubičky a uložili pěkně do sucha a do tmy. Žádnej stres. Nic tu neděláme. S ničím nemusíme reagovat. Nikdo po nás nic nechce, to je stejně pohodlný jako místo geodeta na katastrálním úřadě.

  •